Po prohře Chrlic se Slatinou byl náš postup do třetí třídy už jistý a nic by na tom nezměnila ani případná prohra s Adamovem, který k nám v sobotu přijel pouze v pětičlenné sestavě bez jedné hráčky. Naše sestava z minulého týdne zůstala neobměněná s výjimkou Majky Bednářové, která si tak mohla od tenisu odpočinout.
Již tradičně šly jako první hrát holky na kurt číslo tři a první dva kluci bojovali na horních dvou kurtech. Už zhruba za tři čtvrtě hodiny bylo nahoře dohráno. Lukáš Sova porazil adamovskou dvojku 6:1 6:1 a hned vzápětí dohrál Radim Barták, který ztratil za celý zápas pouhý jeden gem a mohl se tak radovat z výhry 6:1 6:0.
Já se nenechala zahanbit a chvíli na to jsem můj zápas taky dotáhla do úspěšného konce. Kromě jednoho zaváhání v prvním setu (přišel se na mě podívat kapitán) jsem hrála svoji hru a soupeřku jsem nakonec asi po hodině porazila se stejným výsledkem jako brácha – 6:1 6:0. Docela příjemná změna oproti minulému týdnu 😀 Pátý bod byl na světě a v tuto chvíli jsme oficiálně porazili tým Adamova.
Na Hynka Šrenka, jehož zápas chvílemi připomínal trénink kraťasů, soupeř ani zdaleka neměl. Svojí specifickou (promiň, Hynku, toho už se nezbavíš :D) a jistou hrou vybojoval výhru s nekompromisním výsledkem 6:0 6:0.
Nejstaršího soupeře měl tentokrát kapitán týmu Radim Kolář, kterého během zápasu začal bohužel opět trápit tenisový loket.
Radim si také vysloužil ocenění za nejvtipnější moment celého dopoledne. Někdy v průběhu prvního setu šel po odehrané výměně na podání, vytáhl míček z kapsy, dlouze se zamyslel a pronesl větu: „Hele, mám já vůbec servis?“ No… Neměl 😀 Kapitán měl sice problémy s loktem, ale soupeř si ve druhém setu po nešikovném pádu udělal něco s nohou a zápas nakonec vzdal. Do čtyřhry ale i přesto nastoupil a se svým spoluhráčem statečně bojovali proti dvojici Kolář, Šrenk. Na ty ale nestačili a naše dvojice vyhrála s jasným výsledkem 6:1 6:0.
Svoji společnou hráčskou premiéru měli hráči Sova a Barták, kteří si, i přes námitku soupeřů, spolu letos poprvé zahráli čtyřhru. Naši bombarďáci se osvědčili hlavně na servisu a v aktivní hře na síti. Soupeři nakonec odcházeli z kurtu poražení v poměru 0:6 1:6 a to znamenalo jediné – Adamovu jsme nedarovali ani jeden bod a sezónu jsme tak zakončili výhrou 9:0.
Nejen že se sobotní den nesl ve znamení sportu, ale i ve znamení oslavy, výborného jídla a pití!
Mrzí nás, že se oslavy nemohli zúčastnit všichni členové týmu, ale já věřím, že Radim to do pozdních večerních hodin oslavil dostatečně i za ně 😀 Po tom, co jsem slyšela některé návrhy a plány do budoucna, myslím, že se nemusím bát říct, že mokerský tenis čekají zlaté časy. No… Minimálně nás čekají ty nové kabiny, ne? 🙂
Takže tenisu zdar a příští rok se uvidíme ve třetí třídě!