Dne 20. 8. 2016 se uskutečnil již dvacátý ročník tradičního Memoriálu Jaroslava Kaplana, který se konal na místních tenisových kurtech a do kterého se přihlásilo 21 hráčů a hráček.
Už od začátku se tújemi nesla přátelská atmosféra, všichni měli skvělou náladu a nemohli se dočkat, až memoriál vypukne. Na začátku byly mírné nesrovnalosti v systému a probíhaly vášnivé debaty o tom, jakým způsobem se bude hrát. Nakonec zakročil předseda klubu, který rozhodl, že se udělají silnější a „slabší“ skupiny. Silnější skupiny měly možnost hrát o putovní pohár, slabší hrály spíše pro požitek ze hry.
Jíst a pít se začalo už v devět, na kurty však hráči nastoupili o hodinu později. Silnější skupiny byly pouze dvě o čtyřech hráčích, ostatní tenisté se dobrovolně vzdali možnosti vítězství a poměřili síly pouze mezi sebou.
První silnější skupinu ovládl místní bombarďák Radim Barták, který ztratil jediný gem. Ve druhé skupině zvítězil Lukáš Sova, kterému na paty šlapal kapitán A týmu dospělých Radim Kolář. V semifinále se utkali oba Radimové. V tomto zápase nakonec zvítězila nižší hladinka a chladná hlava Radima Bartáka. V druhém semifinále se nevyspalý Tomáš Neuer postaral o překvapení, kdy v krásném vyrovnaném souboji porazil dvojku mokerského týmu dospělých Lukáše Sovu. O vítězství se tedy nakonec utkali kamarádi a bývalí spolužáci Radim Barták a Tomáš Neuer. I přes jednoznačný výsledek 6:0 (poznámka editorky: po zveřejnění výsledku možná už i bývalí kamarádi) se jednalo o divácky atraktivní finále.
Po vyhlášení výsledků a následném posílení se šampaňským přišla řada na rozlosování čtyřher pro zájemce, kteří ve večerních hodinách tenisu ještě neměli dost. Těchto čtyřher se po boku svého otce zúčastnil i mladý a talentovaný Kuba Šrenk, jehož hra byla chvílemi lepší než hra mnohem starších a zkušenějších hráčů. V záři osvětlení nakonec zvítězila sourozenecká dvojce Radim a Petra Bartákovi, kteří ve finále porazili Lukáše Sovu a Marii Bednářovou.
Při příležitosti letošního Memoriálu jsme také zavzpomínali na dlouholetého člena oddílu Františka Dvořáka, který nás nedávno bohužel navždy opustil a který ve svých sedmdesáti letech dokázal porážet i o padesát let mladší hráče.
A velký dík na konec patří Radimovi, Tomovi, Lukášovi, Fechtlovi, Hynkovi, Liborovi, Davidovi, Radkovi, Michalovi, Honzovi, Petrovi, Vladovi, Radce, Tomášovi, Mirkovi, Petře, Majce, Monice, Laďovi, Ondrovi, Zuzce, manželům Kunickým a prostě všem, kteří byli součástí této každoroční tradice!
Tenisu zdar!